Má špatná zkušenost s mobilním internetem v Thajsku

Thajsko je země s velmi dobrým pokrytím 3G, které poskytuje hned několik mobilních operátorů. Navíc se vám opravdu vyplatí si místní SIM kartu pořídit z důvodu volání po Thajsku i do zahraničí, které vyjde o mnoho levněji než český roaming. Jak si ale z nabídky předplacených karet a přehršle služeb k nim nejlépe vybrat? To opravdu netuším. Zjistila jsem ale, jak si nevybrat stejně špatně jako já…

Další náraz na jazykovou bariéru

Opravdu palčivé bývá stejně jako s každým složitějším problémem, že lidé v naprosté většině případů nemluví anglicky. A to ani ve specializovaných obchodech ani v supermarketech, kde se SIMky běžně prodávají.  Je tedy často nemožné, aby prodavač pochopil, co přesně chcete nebo vám dokonce vysvětlil, jaké máte možnosti. A jak uvidíte níže, bez problémů si nevyberete ani sami přímo na webu operátora.

Mobilní operátoři v Thajsku

Mobilních operátorů působí v Thajsku asi šest. Pokud si chcete sami vybrat z jejich stránek, čeká vás povětšinou luštění thajských vlnovek.  Do angličtiny totiž není přeloženo zdaleka všechno. Stejné je to i s reklamními letáky a prospekty.

Největšími z operátorů jsou:

• AIS – web není do angličtiny přeložen vůbec nebo se mi nepodařilo najít přepínání jazyka.
• DTAC – web je možné číst v angličtině, v nabídce jsou ale desítky druhů předplacených SIM karet a doplňkových služeb, ve kterých se nedá vyznat, ani pokud se opravdu soustředíte, natož když něco hledáte rychle.
• True move  – přeložena je zhruba polovina webu, mě se na něm ale těžko orientovalo. Zkrátka jsem také nenašla to, co jsem hledala.

Ceny mobilního internetu navíc nebývají oproti ostatní Asii úplně levné (300 B / 1GB) a v prospektech operátoři uvádějí ceny nejen za 2G a 3G, ale i za wifi, čemuž úplně nerozumím. Navíc mě ani ve snu nenapadlo, že některé SIM karty umí to a jiné zas tohle. Zatím to ve všech zemích bylo tak, že vaše SIM karta umí vše, co si zaplatíte.

Můj pokus získat mobilní 3G připojení

Řeknu na rovinu, že v tomto ohledu jsem úplně pohořela. Luštění internetových stránek jsem vzdala po 30 minutách a tak jsem vyrazila přímo do terénu. Po krátké obchůzce obchodů se SIM kartami a opakované snaze vysvětlit, co přesně chci, jsem skončila v supermarketu 7/11, kde mi prodali SIM kartu operátora  True Move. Nechali mě navíc nabít 90 B na volání a 300 B za 1GB internetu na zkoušku.

Všechny funkce se měly dát jednoduše obsluhovat pomocí USSD kódů, které však můj telefon (SAMSUNG Galaxy Y  Duos – Android 2.3) z nějakého důvodu odmítal. Při nastavování jsem se tedy musela několikrát prokousávat automatickými telefonickými službami pro zákazníky, které jsou opět především v Thajštině. Použití některých z nich je dokonce zpoplatněno.

Po několikadenním snažení rozchodit 3G, jsem se konečně dopracovala k operátorce, která uměla dobře anglicky a vysvětlila mi, že jsem si koupila SIMku, která přijímá jen GPRS/EDGE a je specializovaná na levné volání do zahraničí. 300 B, kterými mi v supermarketu ochotně nabili 3G, šlo tedy celé na volání a EDGE internet, který navíc žral jako Otesánek.

Např. čtyři dny bez pořádného surfování na mobilu (tzn. běžné notifikace, kontrola emailů nebo přečtení zpráv u snídaně) mě stály zmíněných 300 B. Moje otázka tedy zní: Je možné, že by mi kredit strhávalo i připojení k hotelové wifi, když mají tuto záhadnou položku v prospektech? Nebo je na SIMce se superlevným voláním do zahraničí superdrahý internet?

Kdyby se našel někdo s velkou trpělivostí a celou záležitostí se prokousal nebo někdo, kdo v Thajsku dlouhodobě žije a v problematice se vyzná, byla bych vděčná za komentáře nebo raději celý článek, který systém thajských mobilních služeb osvětlí.

Tipy na závěr

Za sebe shrnu jen tedy, že mít dobré 3G určitě jde, ale bez štěstí na dobrý kup nebo bez znalosti Thajštiny je to očistec. Pokud si tedy kupujete SIM kartu a nemůžete najít obchod, kde mluví anglicky, přesvědčte se, že máte na obalu SIMky někde napsáno 3G. Pak to bude asi ono. Pokud si koupíte SIMku, co vypadá jako úvodní obrázek, voláte velmi levně do zahraničí a velmi draze surfujete EDGE.

Druhým horkým tipem je nečekat a koupit si SIMku už na letišti, kde mají mobilní operátoři své stánky. Ty jsou tam především pro turisty, prodavači tam umí anglicky a zřejmě si tam nekoupíte stejnou volovinu jako já.